Oddělení dechových nástrojů
O zobcové flétně
.jpg)
Zobcová flétna provází lidstvo od pravěku a svůj zlatý věk prožívala v renesanci a baroku, kdy byla považována za symbol reálného pozemského života, symbol sexuální a nástroj mužský. Poté se téměř 150 let odmlčela, aby se znovu objevila až počátkem 20. století. V padesátých letech se pak stala oblíbeným nástrojem amatérů. Mnozí, bohužel, pohlížejí na zobcovou flétnu dodnes a chápou hru na ni, jako přípravu ke hře na "opravdový nástroj". O tom, že zobcová flétna sama o sobě opravdovým nástrojem je, svědčí fakt, že jí své dveře otevřely konzervatoře v Teplicích, Plzni a Ostravě. Čeští studenti tak nemusí odcházet studovat do zahraničí, ale mohou se svěřit do péče profesorů vyškolených v Anglii, Holandsku, či Rakousku. Hru na zobcovou flétnu můžete studovat u p. uč. Mgr. Jaroslavy Nývltové a Zuzany Havlové.
O příčné flétně
Z historie nástroje Flétna patří k nejstarším hudebním nástrojům. Její předchůdkyně - píšťaly - se vyráběly z dutých dřevin, jakými byly například rákos nebo bambus, z mamutích klů, kostí labutí nebo medvědů. Příčná flétna se v Evropě poprvé objevila ve 12. století jako dřevěný dechový nástroj, vyráběný nejčastěji ze zimostrázu. Roku 1832 provedl Theobald Böhm revoluci v její stavbě, kdy vyvrtal dírky nikoli podle dosažitelnosti prstů, ale podle akustických měřítek, a pak je opatřil klapkami. V roce 1847 navíc nahradil kónickou trubici flétny válcovitou, čímž se zlepšila intonace a změnily se tónové vlastnosti flétny. Nejkvalitnější nástroje se dnes vyrábí ze zlata (první zlatou flétnu zkonstruoval v roce 1869 Louis Lot) nebo stříbra. Běžněji se používá niklová mosaz nebo speciální druhy ocelí, často postříbřené. Dále pak materiály jako zinek, titan nebo hliník. Flétna je nástrojem příjemného sametového tónu a širokého hudebního uplatnění. Studium hry na příčnou flétnu Vhodný věk pro začátečníka je kolem 10 let, i když dnes mohou začínat děti za pomoci zahnuté hlavice již dříve. Při výběru žáka se snažíme odhadnout jeho tělesné i duševní dispozice, obsah plic, zdravé zuby, vyhovující rty, hudební sluch, rytmus a především jeho zájem o hru na tento nástroj. Od 2. ročníku se žáci zapojují do nejrůznějších komorních seskupení, dechových souborů, později také do orchestrů nebo big bandu. Zájemce o studium na konzervatoři připravujeme na přijímací zkoušky včetně odborných konzultací přímo na těchto školách. V prvních dvou letech studia si žáci mohou zapůjčit školní nástroj. Výuku hry na příčnou flétnu vede Karolína Součková.
O klarinetu a saxofonu
.jpg)
Klarinet patří k nejstarším hudebním nástrojům. Vytvořil jej Jan Krištof Denner kolem roku 1690 ze šalmaje, prastarého nástroje. Je to nástroj s neobvykle velkým rozsahem–téměř 4 oktávy. Spodní, šalmajový rejstřík má jemný zastřený tón, vrchní, „přefouknutý“, pak jasný, ostřejší. Využití klarinetu je velice široké a prakticky je obsazován ve všech žánrových oblastech hudby. U nás si jej velice oblíbil B. Smetana, který rád užíval klarinetu ve svých operních i symfonických dílech, pro jeho měkký, lyrický, zasněný tón. V naši ZUŠ se na tento nástroj vyučuje od jejího založení, celých 60 let. Zpočátku přicházeli žáci starší, až po skončení základní školy. V současné době se však klarinetu věnují chlapci i dívky již od nejútlejšího věku, po absolvování základního jedno až dvouletého přípravného studia hudební nauky a z nástrojů většinou zobcové flétny. Začít hrát na klarinet může každý žák s dobrým hudebním sluchem a pod odborným vedením lze zvládnout nástrojovou techniku podpořenou pílí a soustavným cvičením a po absolvování obou cyklů studia být velmi dobrým klarinetistou s předpokladem dalšího studia na vyšších školách hudebního zaměření. Na rozdíl od klarinetu patří saxofon mezi nemladší hudební nástroje. Přibližně před 150 lety jej vynalezl Adolf Sax, po kterém je také pojmenován. Na rozdíl od ostatních hudebních nástrojů se velice těžko dostával do hudebního myšlení širší veřejnosti. Měl nesmiřitelné odpůrce z oblasti vážné hudby i z prostředí proti-jazzového. Postupně si však získával stále více příznivců, hlavně zásluhou vynikajících amerických virtuozů a následně melodicky nedostižnou saxofonovou sekcí slavného orchestru Glenna Millera. V neposlední řadě se saxofon dostal i do skladeb vážné hudby – C. Debussy, R. Straus. Ve třetím desetiletí XX. století jej do svých učebních osnov zavedly i české konzervatoře. I když se používá jako sólový nástroj, největší oblibu si získal v saxofonové sekci velkých big bandů, zásluhou různého ladění a velikosti jednotlivých nástrojů – soprán, Es alt, B tenor, Es baryton. Ve vrchlabské ZUŠ se na saxofon vyučuje přibližně deset let. Většinou jako obligát hlavního nástroje, klarinetu, flétny nebo i klavíru. Žáci vystupují sólově, v saxofonové sekci i ve školním big bandu, který má velice dobrou úroveň. Pro klarinetistu je výuka na saxofon poměrně snadná vzhledem k podobnému prstokladu. Ale i pro žáky jiných nástrojů lze se na saxofon naučit v docela krátké době.Hru na klarinet a saxofon vyučují na naší škole p. uč. Jiří Kobr a p. uč. Jiří Bílek.
O žesťových nástrojích
Hudební nástroj žesťový (čili plechový), není jakýkoli nástroj vyrobený z plechu, který vydává zvuk. Je–pravda–řada nástrojů z plechu vytvořených, jejichž akustických vlastností je nejlépe využito, když se do nich tluče. Pak se ovšem jedná o nástroje bicí, o kterých se z následujících řádků nedozvíte nic. Hudební nástroje, o kterých se zde zmiňovati budu, patří do skupiny nástrojů dechových. Není mi znám jediný případ člověka (rozumí se svéprávné osoby, žijící ve standardně civilizovaných končinách), který by alespoň o jednom zástupci těchto nástrojů neměl nejmenší povědomost. Každý z nejznámějších, nejslavnějších, nejgeniálnějších, nejbláznivějších i nejbohatších hudebníků alespoň jedenkráte využil hlasu a barvy, které mu dokázaly přinést jen tóny trumpety, trombonu,či jiných žesťových nástrojů. Ať to byl Frank Zappa, Johann Sebastian Bach nebo např. Michael Jackson, nikdo z nich nemohl tyto nástroje ve své tvorbě opominout. Vždyť kdo nezná alespoň úryvek jedné z přeslavných melodií Glenna Millera, které by bez těchto nástrojů snad ani nemohly vzniknout? Připomeňme si proto některé z nich:
Trumpeta
Trubka je dechový žesťový nástroj, ze všech v současnosti používaných žesťových nástrojů dosahuje vůbec nejvyšších tónů (nepočítaje její menší variantu, piccolo trubku). Má široké využití prakticky ve všech hudebních žánrech – v klasické hudbě, jazzu, popu, latinskoamerické hudbě aj.
Popis nástroje
Základ trubky tvoří mosazná trubice ohnutá do tvaru připomínající spirálu. Její první část (směrem od nátrubku) je válcového tvaru (64 cm), druhá část je kónická (67,5 cm), trubice celkově neměří více než 132 cm. Zvuk vzniká foukáním vzduchu do nátrubku přes sevřené rty, které mají podobnou funkci jako plátek u dřevěných nástrojů – rozechvívají sloupec vzduchu v nástroji, čímž vzniká zvuková vlna šířící se dále do nástroje fungujícího jako rezonátor. Tón nástroje se mění primárně změnou nátisku (změnou napětí rtů a tlaku vzduchu) – takto lze na trubku zahrát řadu alikvotních tónů.
Oddělitelnou, ale nezbytnou součástí trubky je nátrubek, jehož tvar má veliký vliv na barvu tónu nástroje (stejně jako u ostatních žesťových nástrojů).
Pozoun (též známý jako trombon)
je nástrojem, jenž má snad nejpřirozenější tón a velmi, velmi dlouhý rodokmen. Princip tvorby tonu je všem žesťovým nástrojům společný. U trombonu je však tón tvořený chvěním rtů, zesilován stále se rozšiřující mosaznou „rourou“, která je pouze 2x (!) ohnuta. U ostatních nástrojů je třeba počítat se strojivem, které proud dechu, nesoucího tón, nezanedbatelně brzdí. Díky této konstrukční jednoduchosti je trombon též nejhlasitějším akustickým nástrojem.(což samozřejmě neznamená, že by se naň nedalo hrát i jemně a potichu).
Tuba
náleží k nejhlouběji znějícím, běžně používaným dechovým nástrojům. Bohužel bývá začasto mylně vnímána a používána pouze jako pomalý a neohrabaný nástroj. Opak je však pravdou – na tubu lze hrát také hezky zčerstva, jak pisatel těchto řádků osobně příležitost se přesvědčiti měl. V současnosti je význam tohoto nástroje veřejností vnímán jen velmi okrajově, ale jen počkejte, však se ještě uvidí!!! Žesťových nástrojů je však mnohem více, chcete-li je blíže poznat, poslechněte si někdy něco, např.: Scott Robinson – “Multiple Instruments“, “Winds Of Change“- tento pán ovládá hru na většinu dechových nástrojů jak žesťových, tak dřevěných. Dále cokoli od těchto: Miles Davis, Dizzy Gillespie, Clark Terry, Laco Déczi, Bill Chase, Eric Truffaz, Clifford Brown, Jaromír Hnilička, Wynton Marsalis, Svatopluk Košvanec, Louis Armstrong, Harry James, Mojmír Bártek, Maurice Andrée a mnoho dalších.
